Barabové 2

  

Angelo Migliarina - stavitel ze Starých Těchanovic

Petr Zahnaš

Angelo Migliarina pocházel ze severní Itálie. Narodil se v roce 1844, vyučil se ve stavebnictví a poté, co dosáhl plnoletosti, vydal se do světa, aby získal praxi a zkušenosti. Říkáme-li do světa, je tím myšlena Rakousko-Uherská monarchie, jejíž součástí tehdy severní Itálie byla. A tak se postupně dostal až do Slezska, kde přijal práci při stavbě železniční trati z Olomouce do Krnova. Tady se v Miloticích seznámil s Marií Schmidtovou, se kterou se pak, v roce 1872, oženil. A pak už ve Slezsku zakotvil natrvalo. Po dokončení stavby uvedené železniční trati se dále podílel na stavbách jiných železnic, cest, rybníků a také známého Weisshuhnova kanálu v Žimrovicích. Postupně se ze stavebního dělníka vypracoval na mistra a stavbyvedoucího, až si později založil vlastní stavební firmu. Po dobu stavby Weisshuhnova kanálu a v následujících letech, žil se svou rodinou na Opavsku. Zde, ve Starých Těchanovicích, v roce 1884, získal nejen domovské právo, ale také rakouské státní občanství. Bydlel zde až do roku 1888, kdy se s rodinou odstěhoval do tehdejších Kateřinek u Opavy, kde si později, dne 16.12.1912, oficiálně založil svou vlastní stavební společnost. Jmenovala se „Baugesellschaft Migliarina und Co., Gesellschaft m.b.H. Katherein“, česky „Stavební společnost Migliarina a spol.,

 

Hrobka rodiny Migliarinů na hřbitově v Opavě Kateřinkách

společnost s ručením omezeným Kateřinky“ a byla nejstarší a v době před první světovou válkou i za první republiky největší stavební firmou v Kateřinkách.   První zakázka novou Migliarinovu firmu zavedla zpět do Starých Těchanovic. V roce 1913 vyprojektoval a začal budovat okresní silnici, spojující Staré Těchanovice přes údolí potoka Horníku s Novými Těchanovicemi a Zálužným. Taková komunikace tu do té doby citelně chyběla a její nově projektovaná trasa byla Migliarinou, ze znalosti místních poměrů, vedena mimo dosud používané cesty terénem tak, aby dopravu mezi uvedenými obcemi co nejvíce usnadnila a zjednodušila. Náklady na její stavbu nesly jednak oboje Těchanovice a také byla zčásti financována z prostředků Země Slezské. Místní obyvatelé byli za realizaci stavby silnice velmi vděčni. Jako výraz tohoto vděku umístili na hladkou skalní stěnu, při rozcestí silnic v údolí potoka Horníka, poblíž místa, později zvaného „U Baraby“, pamětní desku, věnovanou jejímu staviteli. V době po roce 2000 byla pod tuto desku umístěna druhá, s českým překladem textu původní desky. V čele své firmy Angelo Migliarina stál až do roku 1918, kdy ji předal svému mladšímu synovi a o rok později, v roce 1919, zakladatel firmy, ve věku 75 let, zemřel. Již od založení firmy před první světovou válkou s ním v jejím vedení pracoval jeho nejstarší syn Johann Migliarina, který se také podílel na stavbě uvedené silnice. Po začátku první světové války musel, jako rakouský státní občan, narukovat do armády a bojoval na východní frontě v Haliči. Zde v květnu roku 1915, v bitvě u Tarnbrzegu, padl. V měsíci srpnu 1915 byly jeho ostatky převezeny z haličského bojiště do Opavy a následně pohřbeny v rodinné hrobce Migliarinů na hřbitově v Kateřinkách. Sem byli po smrti uloženi také jeho rodiče. Rodinná firma pracovala až do doby druhé světové války, kdy v roce 1943, definitivně ukončila činnost a zanikla. Rodinu Migliarina nám tak dnes připomíná nejen rodinná hrobka na hřbitově u Švédské kaple v Opavě Kateřinkách, ale také pamětní desky na skále u silnice, kterou Angelo Migliarina se svým synem Johannem a jejich společnou firmou, na počátku 20. století, postavil.